Sporný materiál
Objekty písmoznaleckého zkoumání, u kterých se identifikuje pisatel nebo ověřuje pravost podpisu, se označují jako sporné materiály. Jejich zajišťování podléhá přísným pravidlům. Mezi nejdůležitější zásady patří předkládání sporné písemnosti v originálu. Ve výjimečných případech např. není-li původní listina k dispozici, je možné (avšak v omezené míře a na závislosti dalších podmínek) provádět i zkoumání kopie sporného materiálu.
Originální dokument je nutné chránit před jakýmkoliv poškozením zvláště pak před vlhkostí a fyzickým poškozením. Znalci nepřísluší materiál jakkoliv doplňovat či upravovat, jedinou výjimkou je číselné značení. To napomáhá znalci prokázat, kterou listinu měl k dispozici pro účely písmoznaleckého zkoumání, což může být velice důležité, je-li více dokumentů, které mají všechny planost originálu (např. kupní smlouvy).
Sporný materiál je podrobený bližšímu zkoumání za účelem vyloučení nebo nalezení znaků technického padělání. Zpravidla se jedná o mikroskopické prozkoumání tahů a jejich bezprostředního okolí. Vyloučí-li se znaky technického padělání je sporný materiál hodnocený z několika hledisek, zvláště pak jeho zpracovatelnosti. Míra zpracovatelnosti je dána množstvím a hodnotou identifikačních znaků obsažených v písmu. V další fázi zkoumání je sporný materiál analyzován a následně komparován se srovnávacím materiálem.
V dnešní době jsou pro účely písmoznaleckého zkoumání nejčastěji předkládány sporné podpisy. Podoba podpisu prochází dlouhým vývojem, který začíná v raném mládí. Podpis může ovlivnit i snaha o převzetí a napodobování jiného podpisu, proto je možné se setkat s velmi obdobnými podpisy např. u syna a otce, sourozenců nebo manželů. Za léta zkoumání bylo prokázáno, že se žádná osoba nikdy nepodepíše vícekrát naprosto stejně.
Hranice možností při posuzování pravosti podpisů
Podpisy tvoří samostatný objekt písmoznaleckého zkoumání. Písmoznalci prvotně posuzují pravost podpisu k osobě, na jejíž jméno zní. Dospějí-li zkoumáním k závěru, že podpis je nepravý (padělaný) je následující identifikace jeho vyhotovitele mnohem náročnější. Takové zkoumání závisí na mnoha dalších faktorech.
Písmoznalec u každého sporného podpisu uvádí „stupeň“ zpracovatelnosti pro písmoznalecké zkoumání. Zpracovatelnost ovlivňuje vedle rozsahu (který bývá u podpisů malý) také kvalita. V některých případech nemůže být písmoznalecké zkoumání provedeno, protože je sporný podpis nezpracovatelný pro písmoznalecké zkoumání anebo na hraně zpracovatelnosti např. kvůli extrémně krátkému rozsahu, jednoduchému projevu nebo nízké kvalitě.
Zkoumání kopií
Zkoumání kopie sporného materiálu je závislé na mnoha podmínkách např. dobrá kvalita kopie, zřetelnost písařských tahů, velikost písma či podpisu. U kopie sporného materiálu nelze provést mikroskopické zkoumání za účelem vyloučení technického padělání. Předložení sporného materiálu v kopii s sebou přináší nejedno omezení, a to nejen ve stanovení závěru (zpravidla nelze očekávat kategorický závěr zkoumání). Kopie mj. omezuje zkoumání písařských tahů (např. zřetelnost přerušení tahu a jeho následného nastavení), tlaku, posouzení detailů nebo posloupnosti (směru) psaní. Někteří písmoznalci dokonce zastávají názor, že zkoumání kopie není vhodné. Obecně lze říci, že úspěch zkoumání kopie sporného materiálu závisí na druhu písma nebo podpisu a především na kvalitě kopie.
Stanovený závěr zkoumání se vždy vztahuje na kopii rukopisu či podpisu. Avšak ani předložení originálu nezaručuje písmoznalecké zkoumání bez omezení. Vždy záleží na zpracovatelnosti sporného materiálu a také, zda-li vyhovuje srovnávací materiál.